22/8/2018 VIPassana

„Vipassana is the science of mind and matter, how mind is influencing the body and how in turn body is influenced by mind“ Goenka

,,Vipassana je vědou o mysli a hmotě, a jak mysl ovlivňuje tělo a jak je tělo pak ovlivněno myslí” Goenka

 

Je těžké, napsat něco tak, aby vás to neovlivnilo, kdo plánujete jet, raději vůbec nečtěte, proto ani nebudu psát konkrétní zkušenosti, prožitky a vhledy z meditací, každý to prožívá úplně jinak.

V lednu 2017 jsem psala post na téma meditace Anapana a slíbila jsem na konci pokračování o Vipassaně, na kterou jsem se chystala poprvé. Kdo si chce přečíst ZDE. Můžu říct, že od té doby cítím, že se některé věci změnily, některé pročistily, procesy mysli i mysl se více objektifikovala, tzn. že je líp vidět, co se tam děje. Odplavila jsem nesmysly z hlavy, šla víc do srdce. Někdy mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě z toho, co v sobě vidím, někdy se stydím za mnoho toho negativního, které nezbývá než si přiznat a přijmout (teprve pak je možné to nechat jít a promění se to) a jindy zažívám hluboký klid a jen plynutí. Přestala jsem se hnát, sama sebe stresovat, něco tlačit a dokazovat, dělám méně, více odpočívám. Už nechci všechno, nemusím být všude, nepotřebuju být ve středu nebo být víc slyšet a vidět. Vidím víc lidi, vidím víc dovnitř lidí skrze odstup od sebe. Blaho, když člověk na okamžik zvládne netlačit co nejde. Vše se děje ve vlnách, i ty posuny, i ty poklesy.

Režim se na první pohled zdá tvrdý. První myšlenka je, to nezvládnu, tam nemůžu je, každý má své proč nejet. Když jste tam, řád je ta nejlepší, nejstabilnější, a nejvíc uklidňující jistota. Najdete jej ZDE. Ego se bálo. Snažilo se na mě vytáhnout různý páky jako kašel, přežírání, strach, že mi bude zima, tak jsem musela nakoupit svetry a punčocháče, strach, že budu mít hlad tak jsem jela se zásobou oříšků a tyčinek. Nerada to přiznávám, ale porušila jsem snad všechny pravidla, co jsem mohla, včetně toho, že jsem nevědomky při silných emocích začala hlasitě mluvit sama se sebou při ušlechtilém tichu. Co nadělám. Po druhé to bylo lepší.

Vypravila jsem se do Herefordu. Letěla jsem na Heathrow, dvěma autobusy do Glouchesteru, a tam shuttle vipassana busem do meditačního centra. Tam jsem zjistila, že to je hlavní centrum v UK, a vedle je další centrum pro dlouhé kurzy (21 dní, 30, 45 i 60 dní) a že tam lidi dělají vipassanu už víc než 20 let. Bylo to cítit. Kdo nezažil základní 10 denní kurz v tradici pana Goenky, nedokáže si představit tu organizovanost a čistou plynulost věcí a harmonii místa a zároveň 120 lidí na jednom místě. Perfektní komunikace, informovanost lidí, přehlednost, čistota jednání, myslela jsem si o sobě, že jsem organizovaná, a ještě k tomu „Iyengar učitelka“ (tady v Puně se vám vysmějou, když řeknete, že jste učitel), zvyklá na preciznost věcí a předávání instrukcí lidem, ale tohle mě omráčilo. Opravdu, věci jdou ještě lépe a jasněji, než jsem si dovedla představit. A čím to je? Nezastřenou myslí, svobodnou od brzdících a zatemňujících věcí.

Ve zkratce říkám jeďte, do jakékoli země, pokud rozumíte anglicky, jak nejdřív můžete, pokud vás to zaujalo. Základních 10 dní je zdarma. Musíte se tam jen dostat a makat.

„Tak jako lukostřelec zaměřuje svůj šíp, tak jako tesař opracovává dřevo, tak moudří utváří své životy“ (Dhammapáda)

Oddělení mužů a žen

Prvotně, muži a ženy jsou rozděleni po celou dobu, od registrace, přes ubytování, umývárny, jídelnu, v meditační hale, rozhovorech s učiteli, v prostoru pro procházky. Nejvíc uvolňující a uklidňující, když se toho ve mně hodně dělo, když lezly ven karmický silný prožitky, blýskala mi před očima minulost, cítila jsem bezpečí, sesterství, že jsem žena mezi ženami.

5 pravidel chování – soulad s křesťanstvím, buddhismem i jógou – univerzální principy zde na místě uvedené denně do praxe

nekrást, nelhat, nebrat žádný intoxikant, zdržet se veškeré sexuální aktivity, a nezabít/neublížit živé bytosti – stále je vám to připomínáno a že je třeba to pozorovat

Zdá se to jednoduché? Koho byste zabíjeli? No jo, první večer jsem šla na sezení do haly, byla už tma a po dešti, a já rozšlápla šneka a další den jsem omylem spláchla pavoučku do umyvadla. Ano nebylo to úmyslně a vědomě, ale přece jsem cítila vinu dobrou chvíli. Nelhat – první dny mě bolely záda, a chtěla jsem si říct o opěrku nebo sednout ke zdi. Začala jsem vymýšlet, co bych tak řekla, aby to byl pádný důvod k tomu, mi to povolit. Pak jsem si to uvědomila, překonala, a pak bolest stejně přešla, když jsem se uvolnila. Ale už to, že člověk vymýšlí tu lež v hlavě je přece strašný. Natož když to řekne. Ale čím dřív začne člověk nahlížet, co tam je uvnitř, tím dřív to objeví a může to začít dělat jinak.

Intoxikanty – nekouřím, nepiju alkohol, ani kafe jsem nepila, ale v průběhu kurzu jsem si uvědomila, že mám s sebou různé kapky, na kašel, na žaludek, že tam je také asi alkohol a silný byliny, postupně jsem to úplně vypustila a nebrala vůbec nic, to byla teprve čistá meditace a jasné vědomí. I ty raw tyčinky plný intoxikujícího cukru, když jsem si ukousla ždibíček večer před spaním, ráno jsem cítila jiný stav mysli. Většinou lenivý, otupělý a negativní. Mléko, vždycky do dvou hodin jsem začala mít strachující se myšlenky, který tam předtím nebyly. Mohla jsem to pozorovat jenom díky projasnění bdělosti. Každá potravina nese energii, a my jsme z energie, a prostě se to vepisuje do systému tělo-mysl-duch. Alkohol je to nejhorší pro bdělost. Lidi si to neuvědomují, zvláště zastánci 1 sklenky vína, vždyť to přece nic není že? Tvrdý alkohol ani nemluvě, do vědomí se vkrádá nenápadně temnota, nechuť k pohybu, k meditaci, a z temnoty člověk generuje hodně negace, že má pak i násilné myšlenky. Ale jakmile zažijete tu čistotu, a jas uvnitř, chcete to zažívat znova a je to opravdu větší a krásnější než jakýkoliv alkoholový stav.

Ušlechtilé ticho

Och……..the best experience in my life. Celé centrum se úderem 18 hodiny nultého dne ponořilo do hlubokého ticha. Nemluvíte s nikým, nikdo nemluví na vás, nehledíte si do očí, nekomunikujete gesty, nesmíte se nikoho dotknout. Jste plně v sobě, nic vás od tohoto netahá pryč. Nemáte mobil, notebook, tužku, čtení, nic. V první minutě jsem věděla, že to je ono, takhle je mi nejlíp, takto mám prostor pro prožívání. Jezdím ráda sama na akce, na jogové retreaty. Toto mi všude chybělo. Být v sobě. Místo hlasitých hovorů. Zvláštní, vždyť jsem někdy tak ukecaná. Od Vipassany miluji ticho ještě více, hudbu poslouchám minimálně, TV nechci.

Gong

Nemáte u sebe žádnou techniku, krom budíčku nebo hodinek. Tichem se nese jemné dunění mohutného thajského gongu, který hlásí že je čas vstávat ve 4:00, jít na jídlo, na sezení, na přednášku. Během dvou dnů už plynete s gongem, nevzpíráte se, přijímáte ten klidný rytmus řádu, který se nemění. Mění se jen vaše prožívání. Nemáte ani žádnou tužku či papír na psaní, žádnou knihu. Nic, co by vás odvádělo pryč od sebe. Jste hozeni do vody a nezbývá než plavat. Není co dělat, můžete jen sedět a zkoušet dělat to, k čemu vás instruují, znovu a znovu. O pauzách chodit v lesíku či na louce.

Metoda

První tři a půl dne probíhá soustředění na dech. Anapana Sati meditace. Každý večer dostanete nové instrukce, na co se soustředit a postupně krystalizuje vaše bdělost, postupně se mysl utišuje. Všude je ticho, ale to ticho jde nejvíc zevnitř. Magické. Les je tišší, spánek je tišší, meditace je tišší, jídlo je tišší, začnete vše vnímat ostřeji, i jídlo, chutě, pohyby, dech, uši zbystří. Zpomalujete, pomalé klidné pohyby, ne zbytečné pohyby. Plné stažení energie do sebe. Občas je jí tolik. Jsou chvíle, kdy je mysl čistá jak azurová obloha, a jsou chvíle, kdy to víří a je tam chaos a miliony šíleností v hlavě. Co do toho dáte, to se vám vrátí.

Čtvrtý den je odpoledne vyučována a předána technika Vipassana. Je to velmi podrobné, aby to lidé pochopili. Soustředíme se na jednotlivé části těla, malý kousek po kousku, trpělivě a postupně. A tisíckrát a milionkrát dokola. Každý večer nové instrukce, o kousíček vždy dále, na kterých se následující den pracuje. Každý den pronikáte a penetrujete hlouběji do sebe. Technika se týká čistě těla, fyzického bytí. Ale přitom pracujete myslí. Nečekejte tajné složité věci, je to až absurdně jednoduché a přece náročné. Tak jednoduchá metoda a přitom tak silná a pročišťující. Miliony vzpomínek na nejpodivnější i nejkrásnější situace v životě. Properete v sobě úplně vše, od práce, přes rodinu, přes aktuální věci, které řešíte, až po ty hlubší. Anapana je jako příprava a utišení, zatímco Vipassana je přímo ten řez a operace samotná. Vytáhnout ven všechno co ve vás léta i desetiletí hnije. Všechno co se zatlačilo a nepodařilo vylít ven z mysli, vzpomínek, těla, emocí. Mental purification. Mental evacuation. Mental washing. Tak jako perete každý týden prádlo, jako si čistíte zuby a vyprazdňujete střeva, tak je tady proprána vaše mysl a její obsahy.

„When you understand that the entire physical structure, the entire mental structure is constantly changing, what is the sense to develope craving towards something, or aversion?“

Večerní přednášky

Večery jsou určené pro diskurzy, jsou jednotné po celém světě, velmi vtipné (v originále), a neuvěřitelně jasné a vysvětlující. Jsou zhuštěné a geniální, těžké v cizí řeči stíhat. Odpoví na všechny vaše otázky, které vám ten den probíhaly hlavou, a vy si říkáte, jak je to možný? Jak ví, co se ve mně dělo? Přesně na toto jsem myslela, přesně toto mi běželo hlavou. Proč? Protože lidská mysl je univerzální, a protože máme v hlavách všichni to podobné, podobné stavy, a procesy, emoce.

Goenka říká v jedné z přednášek, že jakmile něco čtete o vipassaně, a něco ve vás lehounce zahoří a zatouží, tak si v sobě nesete zasazené semínko z minulosti, které možná právě dozrálo.

Moc nemá cenu psát, prostě jeďte a sami zažijte.

Odkazy pro zájemce:

https://www.dhamma.org/cs/index  – úvodní video

Skvělý 50 min film na toto téma: Doing Vipassana – který nejlépe vysvětluje těmi správně volenými slovy průběh kurzu

český kurz – s překladem do ČJ – se koná v Polsku Dhamma Pallava

ZDE

Jinak po Evropě probíhají neustále kurzy na mnoha místech, vždy v angličtině a místním jazyce.