Jógový princip Ahimsa – neubližování a hrb na zádech

Koncept ahimsa, neboli ne-násilí a ne-ubližování sobě i druhým je v józe profláklý termín. Málokdo hledí za prvotní zřejmý význam.

Jak a čím vlastně můžeme ublížit? Máme 5 orgánů, kterými konáme (panča karmendriya) zmíním tu pouze 4.

rukama (uchopování) – vezmene si něco co nám nepatří nebo někoho uhodíme

chodidly (pohyb) – jdeme tam, kdy bychom neměli být nebo tam nechceme být

rozmnožovacími orgány (tvoření) – např. nevěra, špatně mířená energie sexuality

ústy (řeč) – lži, polopravdy, nekomunikace, pomluvy, hanlivá řeč, sarkasmus, ironie

Skrze ně vyjadřujeme sebe ve světě i v komunikaci s druhými. Jaký je nezdravý neboli ,,násilný“ čin? Takový, který záměrně způsobí bolest jiné cítící bytosti. Skutkem, slovem ale i myšlenkou (protože činy vznikají už v mysli). Je dobré si to uvědomit a poté od takových činů ustupovat a kultivovat opačné zdravé jednání. No jo, ale co v těch ásanách teda?

Jogíni si často myslí, že ne-ubližování znamená, že se na lekci jógy netlačíme do pozic, abychom se nezranili, že na nikoho nemluvíme zle, nebo že o vás lektor musí pečovat, přikrývat dekou, potírat vás olejíčkem a stále se hlavně usmívat, o všem a všech mluvit přehnaně hezky. V ásaně je jedno, že jste křiví, že vám visí páteř na nefunkčních nohách a pažích, jste zavěšení v kloubech, bedra trpí přetížením, o klidu orgánů a nervů nemluvě. Vždyť je to už teď dokonalé to lidské tělo. Bum.

Vezmu příklad člověka, který si za léta fungování a zacházení s tělem vytvoří tvrdý a nepoddajný hrb na zádech, jinými slovy zatuhlost v páteři. Chodí cvičit dlooooouho, a často to říká, ale ten hrb tam je. Ta páteř natažená není, natož v předkonu. To místo je otupělé, není tam inteligence, buňky tam nežijí a skomírají.

Najednou přijde lektor, který to vidí, a který nemá strach ten hrb poplácat nebo udeřit, a ono se to začne za chvíli nějakým zázrakem hýbat. Začnete to tam cítit a divíte se. Byla potřeba razantnější energie, abyste to místo byli schopni fyzicky procítit. Stejně tak když je ve studentovi přítomno hodně odporu k tomu se hýbat, musí přijí větší síla a intenzita, aby ta rezistence z těla i mysli odešla. Aby odešla ta lenivost a skleslost.

Tělo je třeba prohnětávat jako těsto, a když to zatím neumíme sami a nedosáhneme si často na záda, tak nám pomůže někdo zvenku zatlačit. Je násilné to, že vám někdo pomůže oživit ztuhlé místo, nebo je násilí (sama na sobě) to, že jste to nechali zajít tak daleko a nic s tím doteď nedělali? Jak zmiňuje jedna Patanjaliho jóga sútra, často si totiž pleteme radost s bolestí, a to co přináší potěšení může ve skutečnosti přinést utrpení, trvalé a pomíjivé, tmu se světlem. Ahimsa princip je dobrý příklad.

Je násilí na studentech jógy to, že lektor špatně předává techniku, kterou se ledabyle naučil a sotva má prožito? Že získá učitelský certifikát a začne učit člověk po 1 roce chození na lekce jógy jednou týdně? Je násilné nebo soucitné to, že vám učitel řekne někdy krutou pravdu, jsi křivý oprav to, natáhni se tady víc, tady uber a netlač, nepracuješ nohama? Že vás bude brzdit ve flexibilitě a nutit stabilizovat? Že vás nebude chválit, abyste měli motivaci sami ze sebe chodit cvičit. Že vás bude nutit jít za hranice svého komfortu, a použít to tělo jinak, což někteří už vnímají násilně, protože učitel vidí, že tu schopnost máte, jen jste dosud byli líní se dívat a pracovat jinak?

Jsem já násilná v psané řeči tím, že upozorňuji na tyto nešvary? Pro někoho možná. Přeji si, aby mnohem více lidí bylo schopno rozlišovat, kdy se ve skutečnosti děje v praxi nebo na lekcích násilí a kdy je to potřeba kvůli nedbalosti a lenivosti lidí, kteří si desítky let budují různá zranění a zatuhlosti.

Autor: Jana Chadimová, 12/22

fotky z fb