8/8/2018 “Pokud nemáte odvahu, ani sem nechoďte” Terapeutická Iyengar jóga

Remedial classes

A řeknu Vám, že jít sem (ostatně i na běžné lekce) to chce opravdu pořádnou kuráž. Naprosto nezávisle na tom, jestli jste indický pacient, student/asistent, který tu studuje 15 let, nebo zápaďáci asistenti, pacienti. Nikdo si tady nebere servítky a nehraje si na laskavé opečovávání malých dětí. Jde se na dřeň. Chceš být zdravý? Tak makej, beztak sis to zranění nebo nemoc vypěstoval sám svým ne-vědomím a svým nedbalým zacházením se sebou. Pokud neseš zodpovědnost sám za sebe, čel tomu, přijmi to a začni s tím něco dělat a nekňourej. Bolí tě to, no a co, taky energie, která musí jít ven. Neunikej před bolestí a nevyhýbej se jí, projdi jí. Pokud nemáš odvahu, jdi k jiným učitelům, kteří ti budou mazat med okolo pusy a říkat ti jak jsi skvělej, jak všechno děláš dokonale, jak je to úplně jedno, jestli máš při zranění kolen pokrčený uvolněný čéšky a nohy.

„Vy na západě učíte tak jeeemně, uhlazeně, upraveně, a slušně, slooooowly go down, slooooowly go up“ Je to dobré někdy takto dělat, ale nikomu tím neprospějete. „You are soooo polite.“ Soucit učitele spočívá i v tom, že nenecháte, aby si student ubližoval.

„Někdo nechce, aby se ho učitel dotýkal při korekcích?“ Are you untouchables? (hříčka na indickou úplně spodní kastu nedotknutelných)

Geeta sedí na křesílku u sochy Patanjaliho, má tam stolek a pomocnici při zapisování. Když přijde člověk s problémem, vyptává se, chce vidět lékařskou diagnozu, a jak se ten člověk aktuálně cítí, diktuje sekvenci.

Tyto info o medical class odhaduji, a domýšlím, a berte to tedy tak, že jsou to mé interpretace, protože to není nijak komentované, či vedené, jen když se ptáte sami, občas vám někdo k tomu někdo řekne, nebo poznáte na čem pracují, podle té sekvence nebo těch těl lidí, podle pomůcek a na co v tom nastavení/podložení se soustředí. Tzn. je to takový samo studium – je na vás, jak aktivně pozorujete. Tady se neučí „workshopy“ na nějaké téma jako na západě, prostě za čím si jdete samostatně, v tom se vzděláte. Je tu plno lidí, co pozorují a tím se učí. Řekli, vy co tu asistujete ze západu, stoupněte si stranou a počkejte, až budete vyzváni, až bude něco potřeba. A ještě pouze ti, kteří mají Intermediate III. Minimálně. Opravdu k tomu nikoho nepustí. A když pustí, tak ho vedou, co dělat rukama/nohama.

Znovu zmíním, když občas vidím nesmysly na fotkách a korekce pop-jógovýho světa, tak nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Jsou to totiž tak specifický věci, specifický nastavení a použití pomůcek, že když studujete Iyengar metodu, tak prostě víte odkud to pochází, a víte, kde je nevědomost v použití pomůcek, a že to ten učitel někde obšvihl, akorát nezná ty obsahový věci. I toto je steya (kradení, přivlastňování si braní si něčeho, co mi nebylo dáno)

V medical classes je hodně Indů, ale občas dojde i pár zápaďáků. Viděla jsem skupinku těhulek, ty jedou plně podepřenou sekvenci, občas stojné – opět plně podepřené, pak i jemné záklony. Pak pár lidí vysoký tlak, problémy s koleny, ztuhlý ramena a krky, pak bolavý spodní záda, dokonce 2 děti byly na medical, bloklá hrudní páteř, sciatica – ischias, nervové problémy. Lekce nejsou jednotně vedené, každý spočívá ve své pozici na daný problém, žádný ticho a relaxační hudba, řev, hluk z ulice, ale ty lidi jsou pohrouženi v sobě.

Jestli si pamatujete, jak jsem v prvním blogu zmiňovala pána, který se sotva šoural o berlích a opíral se o nízké stropy, vedli ho nahoru po schodech pomalinku, tak si představte, že ten pán už chodí docela stabilně, ještě se každý druhý krok opře o něco, ale sám a za dva a půl roku. Zároveň vypadá i jakoby omládl, ovládá docela dobře své tělo, co jsem si všimla v pozicích. Těší mě to u srdce. Paní, co jsem si ji všimla min.rok v začátečnících, zkroucená, ztuhlá, děs v očích, dnes po roce a půl suverénně v základních ásanách, protažené rovné tělo, dlouhé končetiny, ví přesně co má dělat, sama používá pomůcky, když potřebuje a je v pozicích stabilně v klidu.

Takže stojíte vzadu, abyste pozorovali medical class, nevíte KAM se dříve dívat, VŠE JE TAK ZAJÍMAVÉ, ale velmi brzy zjistíte, že je třeba být 100% pozorný a bdělý I TADY! Nemá cenu dělat poznámky, protože za chvíli běháte s pomůckami. Raya zepředu sálu řve směrem k druhému konci sálu, aby „those observers at the back“ přinesli pavanmuktasana bench, nebo wide setubandha bench, nebo that white thing atd.“ Jakmile nikdo nereaguje, přilítne drsná poznámka, co tam lidi dělají, ať dávají pozor. Pokud má někdo dostatečnou certifikaci, ať mu jde s něčím pomoci.

Pacientů hodně, asistentů méně. Pacienti mají své sekvence na lístku, a často si sami umí už nastavit pomůcky, když neví, mají jít dopředu se zeptat. Mají i určený čas v pozici. Asistenti chodí, někdy teda běhají od jednoho pacienta k druhému a podkládají, korigují, tlačí, nastavují, táhnou, upravují, dopomáhají, instruují. Někdy pracují i 2-3 lidi na jednom člověku. Občas se ozývá křik a hekání. Občas zakřičí Geeta, co má kdo dělat. Někdy řve na učitele, že špatně korigovali člověka a jeho zranění.

Postřeh pro mě osobní. Od té doby, co studuji s Davidem, mi najednou plno nastavení a pozic s mnoha pomůckami zde přijde známých, jelikož to všechno postupně předává. Pomohla mi hodně i praxe se Stephanie Quirk. A taky práce s knihami od Lois Steinberg. Tam to všechno je. A protože mi to přijde známé, když jsem sledovala Rayu co s kým dělá, tak jsem dokázala pak reagovat na to, když houkl, že něco potřebuje. Ono to totiž není úplně samozřejmé. Těch dřevěných pomůcek je totiž dost druhů, jsou po celém obvodu sálu, a ne vždycky rychle víte co myslí. Asi 3 druhy setu-bandha benches, dokonce jsem viděla malou viparita dandasana bench pro děti, různé dřevěné hranoly, válce, stumpy s min 4 různými vršky, trojúhelníky, různý druhy halasana benches, a viparita karani boxů, simhasana boxy atd. Jak jsem byla byť minimálně užitečná, hned mě to začalo víc bavit. Nebo občas pomůžete nějakému pacientovi s nějakou maličkostí, něco jim padá, klouže, nedokážou to sami nastavit, přehodit pásek, nebo neví co použít, oni si i řeknou. Takže pro mě maximálně přínosné vlastně vidět ty nastavení, ty tvary těl, dopomoci.

Druhá věc, pomůcky používají především pro medical classes, v běžných lekcích, minimum až žádné. Začátečníci bez jediné pomůcky, mírně pokročilí I a II. max 1 deka/ 1 podložka na podložení ramen nebo na sezení. Proste se hýbat a hýbat. Kdo byl na mých úvodních lekcích, ví.

Je dobré vědět, že pokud chcete dělat terapii v Iyengar józe, musíte mít dovednosti metodiky a systému obecně a musíte mít background knowledge. Jinak bude váš přístup povrchní. Pokud zatím Iyengar jógu neznáte, zde je měsíční online program Iyengar jógy, se kterým můžete začít poznávat tento přístup.

Je tu hromada Japonců, dneska měli na women class tlumočnici, hmm. Proč sem jedou, když neumí anglicky? Asi se jim nacpu na observation, zítra jdu zjistit k Panduovi 😀

Občas prožívám různý tlaky, pak se to zase uvolní, asi proto jsem už přelouskla životopis Steva Jobse a jsem v polovině historického romantického románu.

Dobrou noc, zítra ráno můj oblíbený filosofující Prashant s jeho geniálními postřehy, vedením k Self a jeho projasněné lekce bez řevu.