8/1/2016 Iyengar jóga lekce a Raya Uma Datta

Raya Uma Datta Iyengar jóga

Čtvrteční podvečer jdeme na lekci s Rayou. Raya Uma Datta je mladý učitel, který studoval s Gurujim, cestoval s ním po konferencích ve světě a praktikuje jogu asi od svých dvanácti let, BKS si ho vybral a učil ho. Nyní vede lekce v institutu, Intermediate I i II a zároveň Se s Abhi účastní všech medical lekcí.

RAya Uma Datta
Raya Uma Datta

Jeho lekce je o Padangusthasaně (předklon s držením se za palce, hlava dole) a o práci nohou, ale i o strachách trupu a práce lopatek a paží. Rychlý začátek, hodně ukazování, přirovnávání a vysvětlování, ale jede jak mašinka, a mám pocit, že stále cvičíme i s několika demonstracemi.

Pracujeme na rozšíření lopatek pomocí různých úchopů chodidel. Uf. Jdeme do pozice trojúhleníku, zvedáme chodidlo na patu, pata bolí jak sv….chytnout palec, pokud nepracují nohy naprosto to nejde udržet a lidi se kymácí, já taky 🙂 Volá, ať pořádně zvedneme patu nahoru, „chodidlo nahoru jako kobra“ U jednoho člověka se zastavuje, „to je nějaká ubohá „sorry“ kobra“. Hihňáme se. Jdeme podruhé, opět chodidlo na patu, a tentokrát chytáme zpod chodidla z malíkové hrany, uf, uf, patička bolí jak čert. „I see the sensitive ones have folded their mat“ (ti citlivější si složili podložku, dělá si srandu, ale nakonec na pokyn skládáme všichni – on to samozřejmě ukazuje na té mramorové podlaze bez podložky) V další variantě Parsvotanasana, hooooodně dlouhá, zvedáme přední chodidlo na patu, pravá ruka na bok, opačná chytá palec zvednutého chodidla, zmírám, ale baví mě to a jdeme do obrácené trikonasany. Ze sálu se ozývá padání hekání úpění chichotání. Komentář „So many sound efects!“ (tolik zvukových efektů) vyvolá další salvu smíchu. Zakončujeme zběsilou salvou pozic, jen se v té dynamice směju, protože se to nedá, všude lítají ruce nohy, pokud nejdete s davem, někdo vám šlape na ruce, nebo vám na hlavě přistanou něčí nohy. Bomba. Jsem vybouřená

Pátek ráno jedu na ranní praxi. Mám pocit, že jestli udělám ještě jednu trikonasanu, tak zhynu. Přesto si opakuji práci s Rayou a ranní lekci s Prashatem kterou jsem si zapsala. První část mé praxe je doing – soustředím se na tělo, na instrukce, kterými se vedu jakousi tichou řečí v hlavě. Druhá část mého ranního zkoumání je – using the asana pro vědomí. Nějakým záhadným způsobem se dostanu díky vnitřnímu sebe vedení a připomínání si Prashantových instrukcí do podobného stavu bytí, jako s ním. Žasnu, ono to jde. Občas z toho stavu vypadnu, ve chvíli kdy začnu přemýšlet, jestli tu pozici dělám dobře a začnu dělat nějaké úpravy. Zkouším jednu těžší věc, se kterou jsem se zatím nesetkala, a ke které jsem tím pádem ani nedostala instrukce, tzv. Padmakriya. Nohy v lotosu a jdu trupem a hlavou do záklonu přes židli. Probíhá mi hlavou, že to neumím, abych si neublížila, a jestli se někdo dívá, tak si třeba klepe na čelo, ale co, jsem tu, abych se učila a zkoumala a Prashant mluvil o tom, že jsme tu jako v laboratoři a akademii vědomí, tak pouštím obavy a zkoumám, co se stane s myslí, co se stane s tělem v tomto nastavení těla. Účinek je hodně hluboký, svět okolo prostě mizí. Jen mě za chvíli volá trochu kyčel a jdu zpět.

Self practice 3 hodiny je dost času si všechno v klidu vyzkoušet a zopakovat. Slouží k tomu, abychom si navykli být sami se sebou. Abychom nebyli závislí na učiteli venku, který nám říká nohu sem ruku tam. Vlastní praxe pravidelná přichází většinou po několika letech vedené praxe, a chození na lekce, kdy člověk začne mít potřebu být víc se sebou, ale někdy na to nastoupí někteří lidé dříve. Mohou nastat období pauz, období aktivnějšího pravidelného cvičení, podle toho, jaké nám zrovna vstupují překážky v životě naší cestě k poznání sebe.

Někteří lidé tu mají stopky a jednou sekvence. Je to nádhera se sem tam mrknout po sále. Dneska při procházení sálu, kdy jsem si šla pro židli, jsem i trochu bloumala a už se odvážila i koukat na ostatní jak cvičí. V jednu chvíli vidím Rayu vepředu u podia, jak jede za sebou tzv. drop back do urdhva dhanurasany (spadnutí/spuštění se ze stoje do mostu) a zpátky do stoje.

Je v tom krásná síla, stabilita, měkkost a elegance, vše najednou. Tolik inspirace. Takhle jede několik minut jeden za druhý, raz dva raz dva, jen tak :). Lidé jsou v různých fázích své praxe, každý zkoumá něco jiného, pracuje jinak, nedá se říct zvenku kdo, jak praktikuje a na čem pracuje. Někdo možná pracuje na otevírání třísel (indky za mnou úpí a kňučí a celou dobu u toho kecají, různě provázaný páskama a makají na pozici nohy za hlavou), někdo na stabilitě (stojné), někdo na ramenou, někdo na rotacích. Jedna paní vedle mě např. byla celé 2,5 hodiny asi jen ve 3 pozicích klidových, protože zrovna přilítla. V baddha konasaně se dobře prospala 🙂 Skutečně je to jedna velká laboratoř a experimentální prostor pro duši člověka, a my experimentujeme skrze tělo. Zkusím pořídit alespoň jedno foto, když to půjde.

Zadní část velkého sálu, okna jsou většinou úplně otevřená na lekce, pomůcky se vyndavají ven na balkonek, když je narváno, a čáry slouží k efektivnímu zarovnání podložek, aby se vešlo co nejvíc lidí.

Večer se účastním 90min lekce Pranayamy. Vede Rajlakshmi, a je to super. Lekce je nazvaná advanced (pokročilý) tak se bojím, aby to nebylo moc, protože nemám velké zkušenosti, ani pořádnou praxi dýchání a necítím se úplně nejlépe při sedících technikách (pozn. v iyengar systému se vyučuje dýchání úplně jinak, než co se dá zažít na mnoha lekcích po praze ve studiích). Střídavě sedíme ležíme, a konečná Savasana je blaho, protože nás vede k rozšiřování vědomí a zmizení hranic mezi tělem a prostorem.

Namaste <3

Raya s Gurujim
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.