5/1/2017 Bhaya, Fear, Strach…

,,You have so many barriers you are so closed, and this way you practice, this way you live your life, because you are so afraid to bring new things and more beautiful things to your life“

BKS Iyengar to Abhi

V sanskrtu bhaya, strach, nese i význam nebezpečí, nemoci, teroru, nepohody. Raya s Abhijatou svolali na čtvrtek setkání, a Abhi otevřela téma, které se asi týká nás všech, a které jak říkala cítí, že by ráda změnila. Diskuzi otevřela otázkou, jestli cítíme, že se můžeme svobodně zeptat na co chceme během lekcí zde i doma svých učitelů, a kdo se bál, když jel poprvé do Puny. Většina zvedla ruku. Jaká jsou naše očekávání, když sem jedete a jestli si myslíme, že měsíc je akorát, většina odpověděla, že příliš málo, ale nemohou si dovolit déle, je to zde dražší, vzít dovolenou z práce, apod. Další otázka byla, proč ten strach, z čeho?

Odpovědi z různých stran byly např. z toho co říkají ostatní, když přijedou domů, jak to tu funguje, (pozn.dříve to bylo mnohem drsnější z toho co jsem slyšela, že to prý bylo jen o strachu a přežití) z toho jak je samotný systém tvrdý a přísný, jak se nediskutuje, a je třeba respektovat daná pravidla, strach z toho, že když se zeptám, tak se znemožním před ostatními a všichni se mi budou smát, strach, že všichni tomu rozumí, a jsou v klidu, nic je nebolí, jen já ne a tak se raději nezeptám, strach, že spadnu ze stoje na hlavě. Přemýšlím za sebe, jak jsem to měla a mám. Ano, taky jsem byla poprvé ve stresu, jestli to zvládnu fyzicky, a psychicky, jestli nebudu nemocná, a když jo, co budu dělat, co když dostanu horečku denge, co když nebudu rozumět, co když co když… A pak, byla to pro mě nejlepší zkušenost, kterou jsem zažila (i proto, že jsme tu byli ve 4, i díky Pavle, která nám pomohla se zorientovat, díky hostitelům, kteří jsou většinou 100% nápomocni) Sama jsem slyšela historky o tom, jak tady řvou, jak někdo v sále omdlel, jak málem umřel, protože ho štípl komár, jak do vás kopou a rvou do pozic, jak jste 8 min v bojovníkovi 1. Já to zažila úplně jinak, ale neříkám, že to nebylo poprvé náročné.

Abhi naslouchala a pak sdílela svoje strachy z doby, kdy přijela do Puny. Ano Guruji byl někdy tvrdý, ale měl velmi humornou stránku. Praktikovala tehdy v rohu Trikonasanu, a on k ní přišel a praštil jí přes hlavu, že to dělá špatně. Jelikož nosíval na ruce prsteny, některé s kameny, jeden z těch prstenů jí zranil, až jí přirozenou reakcí vyhrkly slzy do očí. Ptal se co je? A ona na to, že ji ten jeden z prstenů řízl, a Iyengar se postavil s rukama v bok a řekl „mám ale čtyři takové prsteny.“

V době, kdy se zrovna učila stát na hlavě bez opory, celá rodina jela na piknik do nedaleké oblasti v období monzunů, kdy okolní kopce jsou zelené a na jednom místě byl menší vodopád a před ním menší kámen. Guruji řekl, že se tam zastaví a Abhi řekl udělej Sirsasanu, a Abhi koukala na ten malý kámen, kam se ani nemohly vejít paže, který byl hned před tím vodopádem a byl slizký od zelených klouzavých řas. „Dada (dědečku) to neudělám“. Několikrát odmítla, až jí řekl, jestli to neuděláš, udělám to já, a Abhi neměla na výběr, před celou rodinou, nemohla mladá silná holka tehdy 84 letého Iyengara nechat stát na slizkém kameni. Tak to udělala. A stála. Zeptal se jí jaké to bylo? Abhi odpověděla velmi krásné, ten vodopád za zády byl velmi krásný pocit ho za sebou slyšet. „To jsem chtěl, aby si zažila, aby si do sebe dostala jiný pocit místo toho strachu.“

Jiná historka byla o strachu z bolesti, že člověk je paralyzován bolestí, a nevnímá nic než bolest, a není schopen na praxi hledět jinak než, že to bolí, anebo chvíli tu bolest snést. Tolik od ní utíkáme.

Postupně se Abhi s Rayou dostali přes další historky o tom, jak vyučoval Guruji a obecně o systému Iyengarů až k tématu, že se často po světě ve výuce objevují patvary, papozice, ať už z chybného pochopení, odkoukání něčeho co jen viděli, ale bez kontextu, z vlastní vynalézavosti, nebo touhy učitelů po tom být v učení originální. Na Rayovu otázku „jak být originální? kdysi Iyengar odpověděl, „first learn the basics, then the originality comes naturally from you.“

Příkladem byla věc, která se udála dávno, téma postavení dlaní ve stoji na hlavě. Klasická výuka jsou propletené prsty, palce překřížené či spojené, hlava opřená o palcová bříška. Pandu (tajemník, který je od úplných začátků otevření institutu jako student i v kanceláři) vzpomínal, že Guruji dal jednomu člověku specifické postavení palců nahoru s relativně dost otevřenými dlaněmi, kvůli jeho krku a hlavě, pro jeho zdravotní problém, a někdo druhý to viděl, a začal to učit po světě, a pak všichni jezdili a dělali to, a vznikly tak zmatky.

Na téma strachu zaznělo ve čtvrtek ještě mnoho historek, a Abhi se nakonec ptala, co bychom měli zájem se dozvědět, či vyjasnit, a vypadá to, že bude další session o používání dřevěných pomůcek, možná session Joga suter, o které mělo hodně lidí zájem, nebo praxe v pokročilejším věku a jak upravovat.

Krásné sdílení, hodně lidí se to dotklo, protože Abhi s Rayou byli opravdu blízko. V sobotní ženské lekci bylo znát, že se lidé odvažují více mluvit a Sunita byla jak hodná babičkaJ.

No a jaké jsou vaše strachy? S čím se potýkáte vy?

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.