29/1/2016 Úrovně a rozdělení lekcí, užívání pomůcek v Iyengar józe v Puně

Úrovně lekcí v Puně

Pro lepší představu bych chtěla shrnout, jak tu vypadají různé druhy lekcí. Berte v úvahu prosím následující, což považuji za důležité zmínit:

– jen moje pochopení a interpretace a uvedení do slov, jiní lidé mohou mít úplně jiné pochopení

– nemám kapacitu navštívit všechny lekce a dokonce opakovaně, program je tak bohatý, abychom stíhali vlastní praxi, vedenou lekci 1x denně a ještě pozorování lekcí, že vidím tento měsíc jen maličký zlomek všeho co se tu děje, a nevidím ho v kontextu celého roku, odkud studenti jdou, a kam půjdou v praxi, je to tedy jen malý útržek v přítomnosti, ze kterého se snažím si vytáhnout principy výuky zde

– třeba brát v potaz, že toto je aktuální učení zde, a před lety mohlo vypadat jinak, a za rok může vypadat opět jinak a celé je to jako živý organismus, který se rozvíjí, díky Gurujimu a dalším učitelům

– neberme tedy nic jako do kamene vytesané, a udržme si flexibilní mysl. Neexistuje jedna věc správně, a jsou různé metody jak pracovat např. s rameny.

Otázka: „Jak je to tedy správně?“ popř. „Jak vypadá tedy správná pozice“? ztrácí význam a není možné na ni odpovědět. Správně bude pro každého jinak, jeden má zmrzlé rameno, jeden hrb a ztuhlost na zádech, jiný ztuhlý krk, pro každé může být jiná varianta stejné pozice správně.

Důvěřujme proto našim učitelům, kteří jsou na cestě déle než my!

– Každý učitel je tu v určitou dobu, zažije něco jiného, popř. studuje s někým, kdo učil něco jiného, a jelikož se tato metoda neustále rozvíjí, což je skvělá známka růstu a transformace, tak není možné urovnávat do šuplíčku a nechat tam jeden koncept zavřený napořád. Právě z tohoto důvodu jsou senior učitelé povinni jezdit min.jednou do roka na měsíční studium, aby udrželi krok a alespoň minimální přehled aktuálního dění. Zároveň je dost vidět, pokud někdo nerozumí dostatečně anglicky jak se lehce přenáší zkreslené informace

-ve většině lekcí (krom senior citizens a medical) se nehraje se na nějaké bolístky, hýčkání a opečovávání, pouze když má někdo závažný problém. Těm ale nedoporučují ani jít do běžných lekcí a mají jít do medical class. Za to si je zodpovědný každý sám, aby si zhodnotil a pokorně vůči sám sobě a tělu přijal, jestli má nějaký problém a bolest, kde je jeho hranice a jestli půjde na běžné lekce. O problému musí říct na začátku lekce, ne uprostřed.

– Používá se zde v tuto chvíli minimum pomůcek, většina lekce bez pomůcek. Většinou ruce na zemi, bez bloků, max.na holeni/koktníku. Pokud jsou v lekci starší lidé, vždy si berou pomůcky, které potřebují atd. opět každý je zodpovědný za svůj stav a podle toho si upravuje variantu pozice. Jinými slovy, v intermed.I a II a výš se předpokládá již několikaletá praxe IY a lidé vědí co se sebou mají dělat a jak upravit. (zaslechla jsem že min. rok se nepoužívalo několik měsíců naprosto žádné pomůcky, aby lidi odvykli berličkám)

***

Beginners – Začátečníci se učí základní pohyby a postoje, základní rozhýbání, dynamika. Učí se zapamatovat a zacvičit základní ásany, moc se nevysvětluje, lekce jsou pohodovější a rychlejší = rozumějte, neděsí se tu lidi drsnými přísnými výstupy – no ne vždycky :). Učitelé jsou dost přísní a jelikož tu je nejvíce na lidech vidět lenost a otupělost mysli i těla. Vyhání tedy tamasický stav mysli. Vyučuje se stoj na ramenou a na hlavě. Minimum pomůcek, nebo téměř žádné. Neřeší se, jestli mají nebo nemají zarovnané tělo (alignment). Pracuje se na hrubých pohybech. Tzn.např.nezazní instrukce vnitřní/vnější a žádný detail.

Neexistuje, aby se začátečník dostal na lekci intermediate II apod. Je to pro jeho vlastní bezpečí.

Intermediate I – Mírně pokročilí budují především pohyblivost (mobilizaci), sílu, kondici, a stabilitu, tady můžete zažít pravý dril a zábavu pro mládí (ale chodí i docela starší lidé). Když učil v horním sále Raya tak to tam lítalo a ozývaly se takové rány, že se málem budova zbořila. Chtějí po lidech názvy pozic, protože jedou rychlé sekvence (podle učitele), kdy pálí jeden název pozice za druhým a vy stíháte sotva pohyb, natož koukat na strany, a učitelé zkouší, jak moc vnímáte a držíte přítomnost, takže to frčí.

Intermediate II – Pokročilí studenti znají názvy pozic, rovnou se jde do pozice bez instrukcí, (podle toho jak a co kdo učí) ale když něco studenti nedělají, jak učitel učí, tak je vysvětlení a demonstrace detailnější. Některé lekce jsou o více demonstracích a detailech. Lekce má grády, dělají se ásany základní, v těžších a intenzivnějších variantách i výdržích, ásany i z vyšších osnov, základní nácviky pro pokročilejší pozice.

Vše stále slouží k intenzivnímu rozhýbání těla, k rozvinutí síly a stability, více je člověk konfrontován se svým strachem v těžších věcech. A je konfrontován se sebelítostí, leností, neochotou, překonáváním sama sebe, svých hranic. Strach nebo sebelítost např. vnímám desetkrát tolik než dříve – pokud tedy zrovna obracím pozornost na samotnou mysl a procesy a ne na venkovní dění např. na tělo.

Svadhyaya – sebe studium, sebe zkoumání – je zásadní větví v yoze. Pokud někdo nezvládá probíranou látku, např. zvednutí se do Urdhva Dhanurasany je mu doporučeno ať jde na nižší úrovně víc cvičit.

Women´s class – středně až velmi náročná lekce, hodně předklonů, obrácených pozic, i záklonů (tento týden byly i kapotasany – holubi) pozic pro otevření pánve, stále se dělá dost stojných pozic (ve všech lekcích), dbá se na rozdělení skupiny při menstruaci. (Pozn. women beginners, intermediate a advanced vypadají samozřejmě jinak)

General class (advanced – mysl, ne advanced tělo!) – lekce s Prashantem Iyengarem, nádherné filosofické sessions/discourses, ani tak z pozadí a výkladu jogové filosofie textů, ale filosofie života a aplikování ásan/ principů na život. Nezáleží mu na tom, jestli máme pokrčená kolena v Trikonasaně, nebo nezatlačené lopatky, ale učí tak, aby se lidi ponořili do sebe, a učí jak používat ásanu nebo dech, aby se transformovalo vědomí. Je tam plno Indů, i starších lidí, kteří chodí jen na jeho lekce. Je to vedení jako v klasické joze – bez instrukcí, jen prožívání. Každý si používá různé varianty asany, různé pomůcky, co kdo potřebuje. A v podstatě jakmile Prashant vidí, že řešíme tělo, že korigujeme, tak to je to, co nechce. „Why are you correcting the pose?“ So it is correct? Why? For the sake of correctness itself? (Proč opravujete tu pozici, aby byla „správně“? Pro korekci samotnou?“)

Medical classes/Remedial classes – změť těl v pozicích/asanách (pacientů), hromady pomůcek a podpor, a mnoho asistentů. Pacient se přihlásí do medical class, a dostane na papíru od Geety Iyengar vypracovanou sekvenci a přesně stanovený program na určitou dobu, podle svého zranění nebo nemoci. S tímto chodí na tyto lekce a cvičí předepsanou sekvenci. Učitelé Iyengar jogy z celého světa, od úrovně Junior Intermediate 3, kteří mají zájem asistovat, tedy se učit, jsou instruováni od zkušených učitelů (je tu někdy Geeta, Abhi, Raya, Rajlaxmi, Lois S. a další) Někdy na jednom pacientovi pracuje několik asistentů, kteří se učí jak pozorováním, tak praktickým manipulováním a podkládáním lidí. Manipulace je přesná a přímo mířená,rozumějte není to žádné „osahávání“ lidí, kdy lektoři předstírají, že dělají korekce jak jsem viděla kdesi. Pacienti jsou uvedeni do pozice, a čekají, co jsem viděla, tak se nikdo nedovolí se zvedat, nebo nedělat, co je jim řečeno. Metody Iyengarů jsou tvrdé a velmi respektované. Asistenti a učitelé aplikují na tělech pacientů principy iyengar metody, v upravených variantách s použitím pomůcek k danému zdravotnímu omezení. Učitelé na západě jsou oprávněni vyučovat terapeutické lekce až od úrovně právě Junior 3 (min 9-10 let náročného studia pouze v iyengar systému), aby měli již dostatečné pochopení a praktické zkušenosti.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.