24/1/2016 Oslavy 41.výročí založení Insititutu Iyengar jógy RIMYI

Je sobota odpoledne a chystáme se na každoroční oslavu a studenty organizovanou akci v Institutu. Dopoledne jsme dostali zabrat od Sunity, jejíž velmi uvolněná a hravá lekce v záklonovém týdnu vplula přes obrácené pozice do asistovaných/neasistovaných dropbacků z Tadasany do mostu, a pokračovali jsme přes Kapotasany, holuby, k Mandalasaně (někteří) a Dwi pádě s nataženýma nohama. Ehhhm.

I na konci měsíce jsem stále překvapená v jaké intenzitě se na většině lekcích praktikuje a přemýšlím, kde je toto ztraceno v překladu na západě. Myslím, že na západě žijeme v příliš velkém strachu o tělo, o život, o sebe, a moc na nich lpíme (abhinivesha). I když většinu těchto pozic neumím a jsou vzdálené syllabu Junior I, který se poslední rok učím, přesto jsem vděčná, že se jich mohu dotknout a vyzkoušet pro radost.

Na večer si oblékám na míru šitou slavnostnější sytě růžovou kurtu (blůzka/tunika ke kolenům) a k tomu určenou dupatu (jemná široká „šála“, určená k zakrývání ramen, dekoltu, prsou). Látku jsem pořídila v přilehlé uličce na Laxshmi Road v centru Puny, která vyhlášená jako jedna z ulic pro Shopeeng, kde mě nejdříve zamotali do Sárí za 12 000 rupií, a marně jsem se jim snažila vysvětlit, že to nemám v Evropě kam nosit, a ještě k tomu nejsem schopna si to sama zavázat. Pánové se předháněli a vytahovali z polic jednu látku za druhou, a za chvíli byla na zemi velká barevná hromada nádherných tkanin a sárí. Vybrala jsem jednodušší materiál na ušití kurty s kalhotami a museli jsme s díky utéct.

Sobotní program uvádí Raya a nasloucháme dvěma krásným přednáškám o 8 stupňové stezce jogy prodchnuté Patanjaliho Jóga Sutrami a o 24 Tattvách (prvky ze kterých je složen kosmos a veškeré bytí – zde je jedna z mnoha tabulek na netu (zdroj https://36tattvas.blogspot.in/).

V neděli hlavní sál ožívá představením studentů. Sedíme uprostřed přibližně a během chvíle nejsou kam dát nohy, a plně cítíme, jak málo praktikujeme, když nás během hodiny bolí kolena a záda, zatímco Indka vedle je už 3 hodiny se složenýma nohama ve Swastikasaně. Program začíná příběhy z jógových lekcí pro děti od 7 do 18 let ve zvláštní škole, a jak pomalu a postupně jogový přístup mění jejich chování. Posloucháme krásný příběh o sestrách učitelky Jackie, kdy matka vykládá své dceři hodnotu moudrého ženského sdílení, „sistership“ a kolektivu. První zpěvácké vystoupení patří pánovi ze security, který denně hlídá bránu institutu. Doprovází ho indický bubínek. Trošičku mu to ujíždí, ale je vidět, že ho to moc baví a tak posloucháme asi 4 dlouhé skladby. Dlouholetí studenti v Insitutu dojemně hovoří o tom, jak jejich život změnila joga v průběhu let. Přichází na řadu tradiční Rajasthani tanec, samozřejmě v krásném tradičním kostýmu. Mladá dívka vyjadřuje příběh tance pomocí gest, ladných pohybů rukou, prstů a především očí. 4 ženy z Argentiny přidávají tradiční tanec Chacarera a jedna Brazilka hraje na brazilský nástroj, díky kterému je možné napojení a komunikace se svými předky. Má krásný silný hlas, po chvíli kombinace skřípání, brnkání a řevu si říkáme, že jsme klidně nějakou tu českou melodickou mohly zazpívat.

Přichází mladá jogínka v tyrkysovém, co ji tu vídáme v institutu, a zpívá 3 tradiční písně z Karnataky, o Ganéšhovi, Rámovi a bohyni Durze. Zpívá v neuvěřitelné rozsáhlé oktávě čistým hlasem ve výškách, a ta melodie je meditativní uhrančivá. Poté ukázky tanců jako je Kathak či Bharathanatyam. Tak pětiletý klučina recituje celou jednu kapitolu z Bhagavadgíty a další rozjede 3 skladby na indický buben. Děti zakončují hrou o králi Kaushikovi a jogínovi Vasišthovi, jak se král Kaushika stal mudrcem Višvamitrou. Pokračuje tradiční představení ásan na laně i na zemi a všichni zakončují výborným obědem

Celý program je mimochodem v angličtině, i všechny lekce v angličtině (i když na lekci je třeba 99% indů a ne všichni rozumí anglicky) proto kdo jednou uvažuje o tom jet do Puny, doporučuji krom praxe dobře mluvit anglicky nebo alespoň velmi dobře rozumět, jinak vám uniká plno zásadních konceptů, souvislostí, které místní učitelé naplno hustí do lekcí a předávají maximum, a ve chvíli když někdo ani nerozumí, že má zvednout pravou nohu místo levé, a přitom je učitel, tak nakolik může pochopit a pak předávat tu moudrost, co se tu vyučuje.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.