17/1/2016 Juna bazar a shopping v Puně

Neděli věnujeme nakupování. První cesta rikšou vede na Juna Market, kde na jedné velké ulici vyroste během rána několik set metrů (?) dlouhý bazar. Na zemi na bílých prostěradlech vykládají mladí i starší indové své zboží. Vidíme vyrovnané nářadí, činky, nejrůznější přístroje, techniku, kuchyňské potřeby, oblečení, boty, deky, kurfy a hromady dalšího.

Scházíme do spodní části. Ženy tu sedí na zrezavělých roštech pravděpodobně vysloužilých nemocničních postelí, a u sebe mají hromady látek, ve kterých se přehrabujeme. Některé prodávají jen látky, jiné oblečení. Všechno to jsou second-handové věci, ale ty látky jsou nepoužité, jen trochu špinavé a umouněné.

Dostali jsme předem instrukce samozřejmě o smlouvání a snižování ceny. To je něco pro mě. Já ani neumím smlouvat, a je mi to nějak proti srsti, ale vím, že se to musím naučit, snažím se a odcházím od stánku, říkám ne, a přitom ta látka je dokonalá a přesně takovou bych potřebovala (na přesný účel, který uvidíte ve studiu), a paní mě volá zpět a dává mi obě látky za 300 rupií. Jupí, min. 12 metrů nádherné pevné látky asi za 160 – 200Kč. Zkouším usmlouvat i 2 velké zdobené konvice na čaj, ale nedaří se mi, ani s pomocí indických mladíků, kteří se do toho vloží. Ještě vybírám jednu menší vázu na květiny a ze 700 na 500 rupií je moje 🙂 Jsem spokojená. Holky podobně pořizují oblečky, kalhoty, šály i krásné látky.

Pak vede naše cesta do Fab India, trochu dražší obchod západního stylu, s tradičním indickým oblečením, kde holky pořizují dárečky a pak oběd. Dávám si mini Thali, ale mohla bych mít ještě double mini, polévka ostrá jak čert, ale mě tu chutná vše. Thali znamená kulatý talíř s miskou polévky, 2 plackami chapati, miskou směsi luštěnin a miskou brambor či jiné směsi zeleninové a pak dezertík a rýže. Dezertík je na mě tak sladký, že se nedá jíst. Myslela jsem, že sladká chuť je jen jedna, ale tady se zdá, že úrovně sladkosti se dá mnohonásobně zvýšit.

S Jankou pokračujeme do obchodu se soškami pana Karachiwaly – který je vyhlášený mezi studenty IY a institutu, ale také tam jsou dražší ceny. Nabízí nám čaj, nebo kávu. Znal se prý s Gurujim, má vyvěšené jeho fotky nad pokladnou, a proto sem jezdí za ním hodně lidí nakupovat. Má krásné věcičky, tangky, sošky, šály, trika, povlaky na bolstery, obrazy, že mé oko ani vše nepojme. Každopádně nabízí různé velikosti Patanjaliho z těžkého černého kamene. Naštěstí jsme byli v sobotu už v Happy heart ve čtvrti Koreagonu (kde je i Oshův ašram a park), a tak máme zjištěné ceny, a jsou někde až skoro o čtvrtinu / třetinu níž. Takže pořizuji jen jednoho Patanjaliho s pěkně vytesaným obličejem s příjemným výrazem, který se netváří, že mě chce zabít, a malé drobnosti.

Vracíme se do „Šťastného srdce – nakupujte s radostí“, vím přesně pro co jedu a to nechám bez popisu, abyste sami viděli až na vlastní oči 🙂 Jsme tam asi dvě hodiny a pěkně nás to zmohlo. Je tam mladičký hezký ind Rana, který mi pomáhá odnést do rikši věci, a který vypadá, že se do mě zamiloval, protože jsem na něj hodila oko, když jeho šéf vykládal historky, kterým se mi nechtělo věřit, a podívala jsem se bohužel víc než jednou.

Je neděle večer, není ještě velká doprava, takže zpátky to jede dobře, musíme přes velký kus města.

Peníze – Indian Rupee – pro představu:

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.