13/1/2017 Krize aneb nečistoty musí ven

warning: nuda čtení…

Nechci nikoho vidět, s nikým mluvit, chci se úplně ponořit do tamasu a rozplynout, potřebuju alespoň minutu úplného tichaaaaaa…to se mi tu nepodaří, musela bych někam asi za město. V bytě je pořád plno lidí, celá rodina tu bydlí, mám pokoj u kuchyně, buď někdo něco dělá v kuchyni, jedna služebná vaří, druhá pak myje hromady nádobí, nebo naopak totálně drnčí asi stoletá zašpiněná pračka u balkonu a takhle každý den.

Ale to jsou vnější okolnosti, ten neklid je ve mně a jde ze mě ven, takže to znamená, že praxe i meditace fungují jen to chce tím projít. Bolí mě celý den hlava, snažím se pít. Proč tu jsem? Proč sedím v 20:30 na poslední lekci a sleduju jak učí Intermediate 1, když už sotva udržím oči a mozek. Mohla bych být přece doma v pohodlíčku. Protože mě to vnitřně posouvá o kus dál, protože se učím každou chvíli. Nebát se, měnit se, posílit se, i trpělivosti, chápat souvislosti, probudit a rozvinout v sobě jogový postoj. Dělat věci s klidem, ať se děje něco pozitivního nebo negativního. Se řekne. Intelektuálně to mám v malíčku, ale neprožívám tu jednu z Buddhových pravd, že vše pomíjí a tak jsem vláčená mezi emocemi a tím co se mi líbí a nelíbí. Krize je prostě součástí a za chvíli odejde. Nic co se děje v naší mysli netrvá věčně, stále se ty stavy proměňují. Protože nejen mysl se proměňuje a vždy to tak bude, miliony věcí a pohybů v ní vzniká a hned zase zaniká, něco trvá kratší dobu, něco delší. Všechno se změní. I to, co si myslíme, že je trvalé, i to se změní.

Mám moc ráda pátou Patanjaliho sutru ze Sadhana Pady, která vysvětluje, že my běžní smrtelníci považujeme to co je nestálé a pomíjivé za trvalé, to co nejsme ve skutečnosti my, tak to považujeme za své pravé já, to co je nečisté považujeme za čisté, a to co ve skutečnosti vytváří bolest považujeme za potěšení. Tak jedním slovem to je nevědomost.

अनित्याअशुचिदुःखानात्मसु नित्यशुचिसुखाअत्मख्यातिरविद्या ॥५॥
anityā-aśuci-duḥkha-anātmasu nitya-śuci-sukha-ātmakhyātir-avidyā 5

(český překlad Súter pro zájemce: https://docplayer.cz/1451067-Patanjaliho-joga-sutry.html)

Anitya asuci duhkha anátmasu … tato sutra má i hodně zvláštní védskou rytmiku oproti jiným, a mě to přišlo vždycky zajímavý, jak je taková překotná, taková drhnoucí, drkavá, jako ty protiklady v ní, jako to lidské zmatení a čittování (citta – čteno čita – vědomí).

Dneska jsem si pořídila churia (náramky) – nakupování jako reakce na vnitřní krizi za účelem přehlušení negativních pocitů pozitivními mi jde a Ela mi říká, že jsem reklama na Central mall, a prodavač gestikuluje, že to ty náramky jsou absolutně doživotní záruka. Dívám se na prodavače a říkám mu sab kuch anitya hai (všechno pomíjí), zarazí se a usměje 🙂

Pamatuji na workshop s Manouso Manosem v Budapešti v roce snad 2013 když říkal něco ve smyslu, „Mysl chce dělat Trikonasanu, za chvíli se jí to už nelíbí, chce Sirsasanu, během chvíle už jí to nebaví, tak chce Savasanu a takhle to je stále dokola, pokud toto pochopíme, pochopíme i o čem je Yoga.“

Jenže pochopit nestačí, je třeba to zažívat přímo v prožitku, a to je rozdíl. Proto je třeba praktikovat a usilovat (abhyasa) i pouštět a odpoutávat se (vairagya).

Děje se ve mně toho strašně moc, opět jak praxí tak meditacemi je to nahuštěný do těch pár týdnů tady, a prohlížím a objevuji jeden návyk mysli za druhým. Je to pěkně únavný samo o sobě se takhle objevovat, a hlavně objevovat ty negativnější věci, to co je potřeba pročistit. Jak to pořád nechce člověk u sebe vidět, ale hlavně že u ostatních to vidí hned, že? Chci zůstat ve sladké nevědomosti, ale už to nejde se vrátit.

V pátek večer pozoruji Advanced Pranayama. Tu paní zatím neznám, musím zjistit jméno, (doplněno Nawas) ale je to asi nejlepe vedená pranayama co jsem zatím zažila. Ta čistota a sattva jejího vedení a jakoby přímého předání prožitku se nedá popsat. V hluboké jednoduchosti s bohatým obsahem, prochází 8 stupňů Ujjayí, a Viloma, a cykly jsou tak uzpůsobené, jakoby stavěla a rozvíjela sekvenci dechu. Na konci opakuje přesně vše co a proč dělali. Něco mě ke konci totálně rozbrečí, vzpomínka na něco, uvolňující slzy, jdu spát klidnější.

,,Savasana „Dead man´s pose, where we learn that the body doesnt belong to us anymore, embrace the mother earth, it´ s state of consciousness, be in this innocence, where body, mind, senses, brain is quiet“

Dost kňourání, říká zpoza mysli moudrost.

Z postele na ranní lekce mě vytáhne vůle, no, i touha a zvědavost – Prashanta si nechci nechat ujít, pracujeme na pánvi. On je mistr ve vymýšlení nových slov a hraní si se slovy novým způsobem. A mluví tak, že i lidi z US a UK prý někdy hledají ve slovníku. Takže dnes jsme se zaobírali pelvicopathy, pelvicology, pelvic centricity, a celou lekci v různých pozicích jsme se měli soustředit na vstupování i vystupování pozic jen z, v, pro, na, o oblasti pánve.

Jelikož je týden rotací, tak ke konci zařadil Parivrtta Janu Sirsasanu s x opakováními. Ukazuje na obrázek z Light on Yoga, což dělá málokdy, a byť zrovna prohlásil, že Light on Yoga vůbec není Magnus Opus Iynegar jogy, že se touto knihou nikdy Guruji moc nepyšnil, ač ji všichni učitelé opěvujeme, používáme ve výuce a označujeme za bibli iyengar jogy. Prashant směřuje naši pozornost na jeho záda, která na té fotce nejsou vidět, a zdůrazňuje co záda dělají pro tuto pozici, a pořádné zanoření páteře dovnitř, jinak ta rotace do těla nepřijde. Ať jsou lidé zrovna v Ardha Matsyendrasaně, Bharadwajasaně, v Ardha Chandrasaně, nebo Parivrtta Janu Sirs. pro každého to byla jeho individuální praxe a prožívání. Ke konci na zkoušku najednou pokyn proveďte pozici z oblasti hlavy, krku, mozku, obličeje – úplně jiná věc. A najednou si člověk uvědomí to, co se těžko celou dobu uchopuje při praxi, ale co cítí, když jde po té stezce vědomí, kterou on otevírá. Takže pro mě byla ta oblast pánve a práce v ní o obrovském uzemnění, zemském klidu, u sebe v pánvi jako v matce zemi, jakoby hloubce a šíři.

Zítra jdeme s kolegama na Mezinárodní symposium integrace Yogy a medicíny, a vypadá to na moc zajímavé speakry z oblasti neurologie nebo kardiologie, i Sanskrtu.

Dobrou noc 🙂 jdu nasadit špunty, bez kterých bych neusnula a hurá na kutě…

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.