12/1/2016 „Dech je hodnotná měna, která vás proměňuje zevnitř“

Prashantovo vedení mě během ranní lekce (zvané General class) srovná a přivede opět k uvnitřnění po večerním zážitku, takže „můj“ strach, což je také jen cittavrtti (fluktuace a pohyb v mém vědomí) když se mysl identifikuje s tělem, se rozpouští. Když prožíváme sami sebe jako vědomí, existenci a bytí, tak vrtti (byť na okamžik) mizí.

samosa plná chili :)
samosa plná chili 🙂

Dnes cítím větší soustředěnost než na včerejší lekci. I v sále je jakoby tišeji. Koncentrace je skoro hmatatelná. Tím jak většinu lekcí opakuje podobná témata, které jsou podrobně popsány v jeho knihách, tak mu rozumím stále lépe a začínám si lekce užívat. I když by jedna moje polovina bytosti (mysl, ego plné tužeb a chtění) chtěla dělat ty „cool“ věcičky, a fígle a manévry a super sekvence, které se učí v Intermediate classes, (a kterými se ego v učiteli může dobře blýsknout, když člověk vede lekci a lidem se to líbí) vím, že ty se mohu učit po Evropě u Senior učitelů, ale cítím, že toto potřebuje moje duše, a že toto ryzí učení plní sklenku mé existence po okraj. A také, že toto je přístup klasické Jógy. Prashant zmínil, že proto není klasická joga „instructional“, není o instrukcích. Akorát že Prashantovo klasické učení jogy (a ten samý přístup je i v bojových umění a s tím se ztotožňuji) vychází nejprve z pevného uzemnění a fyzického základu/průpravy/přípravy, které se v iyengar metodě učíme od začátku v prvních letech praxe, a teprve pak se dostáváme do jemnější práce s energiemi a chápeme filosofické a jiné koncepty na základě zkušenosti v těle. Jsou to konkrétní věci, ne abstraktní. Jinými slovy, nejdřív dril a fyzično, ať si na něj pořádně sáhneme, ať se ukotvíme v těle ať víme o těle a plně ho cítíme, a teprve pak chtějme vyšší stavy vědomí a duchovno.

Opět přirovnává dech k penězům, k měně (currency for the body, currency for the mind), která ale na rozdíl od té naší materiální neměnné, proměňuje naše vědomí, tělo, mysl. Zároveň se v lekci opakují pořád ty samé pozice, jako je Pes hlavou dolů na lanech, Sirsasana na lanech, Pes hlavou nahoru na lanech, sedící pozice jako je Virasana (hrdina), Bharadvajasana (rotace s nártem v klenbě), atd. a jsou to pozice, které všichni znají z lekcí, tak nás to nezatěžuje nijak fyzicky ani mentálně, a o to více prostoru vzniká pro práci na vědomí a ve vnitřní krajině, a my zkoumáme vědomí v asaně z různých úhlů, např. jak dech ovlivňuje vědomí v pozici těla v psovi, kde ten dech působí, kde se projevuje, kde se neprojevuje, a pak zase když se ocitneme na jiném místě v jiné ásaně, jaký je rozdíl zde, a jak dech tvoří v jiné pozici, např. v rotaci, či v Sirsasaně (Sirsa = hlava, stoj na hlavě). Prashant využívá základní nejjednodušší pozice, díky kterým nás provádí vnitřním procesem.

Když jsme uprostřed v prostoru „děláme“ nekonečně mnoho rotací v sedě. Každá rotace se mi zdá pětiminutová. Začínám v průběhu lekce cítit obrovské teplo zevnitř v oblasti břicha, jak se rozlévá celým tělem. Zatím jsem se nedostala na lano, které visí ze stropu v prostoru na pasivní zavěšení hlavou dolů (rope sirsasana), a teprve asi 10 min před koncem lekce se mi to podaří. Jakmile jdu hlavou dolů, zažívám jakýsi hluboký sestup a rozhostí se ve mně ticho. Opět vše mizí, okolí, tělo a cítím jen široký prostor vědomí, jakoby z dálky vnímám, že mě provazovité lano řeže do holých stehen, jinak bych asi někam ulítla 🙂

Následující ráno jdu na sedmou ranní, Intermediate II lekci, kterou učí krásná mladá Indka, neznám její jméno, (Pozn.Devki Desai)  jen jí vídám praktikovat na lekcích s Prashantem. Lekci vede, jakoby vyprávěla pohádku, používá krásná přirovnání a jednoduše nás vede. Je to lekce na břišní svaly a rotace a děláme plných 45 minut Urdhva Prasarita Padasany (leh na zádech, paže za hlavou, a spouštění a zvedání nohou v rychlém sledu) v různých variantách a dynamice. Je to rychlá lekce a já nadskakuju radostí a užívám si jak malá. Je zajímavý, že na lekci je asi 90% indů, mužů i žen, kteří se třeba ani pořádně neohnou, a při sedu padají dozadu, a někteří vypadají třeba na 40 – 60 let, a je to drsná náročná 90min lekce na kondici, rychlost a výdrž. Učitelka je tvrdá, a nesmlouvavě to do nás sází, stáří nestáří. Překvapuje mě, proč u nás starší lidé necvičí víc?

Druhý den se nemůžu otočit v posteli bez bolesti břišních svalů. Ale jinak si tělo už krásně zvyklo na každodenní pohyb. Odpadla ta tamasická neochota se hýbat více než 2h denně. Po ulici chodím pomalým krokem, už neběhám.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.