11/1/2016 Lekce V Puně s Abhijatou Iyengar

Abhijata je vnučka BKS Iyengara, kterou často zmiňuji ve svých lekcích, protože jsem ji zažila na konferenci v Polsku a byl to velký zážitek. Je jí okolo 32 let, a má asi dvouletého chlapečka, a když učí, tak z ní jde (jako ze všech Iyenagarů) oheň a síla. BKS Iyengar s ní hodně pracoval od mala, a Abhi často vypráví při výuce úsměvné a vždy poučné historky a příběhy ze studia s dědečkem (např. to píchání ostrou tužkou zezadu do podkolení, aby její zadní kolena ožily vědomím ouch), a z jejího vyprávění je cítit, že spolu měli blízký vztah.

Vasisthasana
Vasisthasana
Visvamitrasana
Visvamitrasana

Pozoruji večerní lekci Intermediate II. Má to grády, dynamiku, vtip a ostrost vědomí, což vám nedovolí upadnout do otupění mysli a snění, což je charakteristické stylu učení této rodiny, a dalších učitelů, kteří s nimi studují. Nevím co je lepší, jestli lekci pozorovat, a celou si ji podrobně zapsat, a zaznamenat i její moudra, kterých je tolik, což si při praxi málo kdy člověk pamatuje, nebo ji cvičit a tudíž víc zažít v těle a užít si s radostí. Dělají varianty s otočenými dlaněmi (těšte se! :D) a celá lekce je o práci lopatek a oživení.

Jdou do Sirsasany (stoj na hlavě) a Abhi říká, „vaše lopatky už by postupně měly začít komunikovat s vaším Já, a toto teď nechte ožít v Sirsasaně“. Dělají různé varianty a polohy paží ve stoji na hlavě. Kdo neudrží v prostoru, jde ke zdi, žádné zdržování, jakmile stojíte a motáte se, už křičí „quick, quick, dont waste your time“. Základní dynamické nácviky na Vasisthasanu a Visvamitrasanu (viz obrázky) dají lidem hezky zabrat.

Pak se střídá několik stejných pozic donekonečna a s každým opakování se jde hlouběji a blíže k vědomí lopatek. Používá se minimum pomůcek, a maximum práce a využití pák s vlastním tělem. Hlavou mi běží, jak to frčí, a jak já učím pomalu, jak se s tím piplám, a jak se musíte někdy strašně nudit. V pozicích Abhi nezapomíná křičet své oblíbené „push!, push! push more!“

Ukazuje na jednu z fotek Gurujiho nahoře na stěně (visí tam po celém prostoru až ke stropu) a vysvětluje, že ásana je především o směrovaném toku energie, která plyne v hojnosti, a proto se nám zdá člověk v ásaně krásný. I lidé, kteří jsou ztuhlí postupně ten tok energie rozpohybují a uvolní. I když nepoloží v předklonu tělo na nohy, tak když jsou rovně vzpřímeni ve své pozici, a je tam vidět ten směr zvedání srdce, tak je to pozitivní asana. To znamená, že když sedíme v meditační pozici, chceme objevovat své nitro, a u toho nám padá hrudník až pod zem, tak energie srdce určitě nestoupá nahoru k poznání. Zakončují Sarvangasanou (stojem na ramenou) s variacemi paží či nohou, jak kdo umí, a Savasana.

Po lekci ještě jdu do obchodu s kamarádkou, opět jsem objevila úžasné kousky na léto. Nějak to všechno trvá déle, než bych chtěla, začínám být nervózní, protože je dávno tma, a je po deváté. Musím jet dom sama a mám trošku nepříjemný pocit, protože vás všichni varují nechodit večer sami, ani v Model Colony, kde je institut, což je pěkná čtvrť, natož asi tam, kam jedu. Žádný rikša v dohledu, takže docházím až na křižovatku, kde stojí dva. Říkám Ghokale Nagar Road a vezme mě mladý Ind. Ukazuju mu cestu. Pořád na mě mluví a něco říká, a vypadá, že zjišťuje jestli umím mluvit hindi. Nerozumím. Pořád upřeně kouká do zrcátka na mě, místo na cestu, hubou mele dokola asi to samé a jakoby se mě pořád na něco ptal, já pořád nerozumím a už mě totálně točí. Chyba je, že se pořád snažím porozumět. Za chvíli se už blížíme konečně k domu. Vytahuji rupie, a nemůžu najít 30, tak čekám až mi vrátí na stovku. Chci už vypadnout, a on loví peníze, pak ztišuje hlas a ukazuje gestem, že má evidentně na něco chuť, a konečně mi dochází, co chce, zvýším hlas a padám do baráku. Hlavně, že chci bejt milá že? Později se dozvídám, že se ženská nemá dívat do očí, a zvýšit hlas a ječet, klidně ve svém jazyce. Zavírám za sebou dveře. Nebudu předstírat, že mě to nevykolejilo. Oklepu se. Ještě k tomu jsem si zrovna doma zapomněla telefon, a holky se o mě bály. Výborná zkušenost toho, jak si ve hmotě manifestujeme myslí vlastní strachy. Prostě to, čeho se bojím, to si vždycky přitáhnu, a říkám si, co je dřív, jestli slepice nebo vajíčko. Další zkušenost.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.