10/1/2016 Nedělní volno a touhy rága

Nedělní den nejsou žádné lekce v institutu, (kromě ranní dětské lekce, kterou vede Abhi) a tak odpočíváme. Tělo už to docela potřebuje. Měla jsem tento týden pohodový rozjezd, abych šetřila energii, a už se těším na další kolo praxe a sebe poznávání.

Strávili jsme celé odpoledne v blízkém Marriottu, kde mají venkovní bazén, a byl tam docela klid. Cestou jsme se zasekli v obchodě Panntaloons, kde mají velké slevy, tak to skončilo plnou igelitkou skvělých úlovků většinou jógových triček, které přivezu pro vás jogíny 🙂

V jeden moment jsem se zastavila, a vnímala, jak smysly jsou naprosto pohlceny zářivými barvami, vzory, indickými sárí, šatičkami, blůzičkami, že jsem byla odpojená od sebe a moje mysl plavala v touhách a chtění, které se v sanskrtu nazývají rága. V joze se učíme smysly (zrak, čich, chuť, hmat, sluch) a různé lačnění a závislosti postupně kontrolovat, ovládat a časem omezit a rozpustit, abychom v sobě pěstovali dovednost tzv. vairagya, tedy odpoutanosti či nepřipoutanosti k smyslovým požitkům, světským a materialistickým věcičkám, abychom se mohli plně soustředit na proměňování vědomí a odhrnování nánosů, které zakrývají přožívání naší vnitřní podstaty. A stačí takový Indický obchůdek a ovládání je fuč.

U bazénu jsem věnovala pár hodin čtení Prashantovy knihy „Vědění o vědomí v jogové asaně“, a přenesu zde jednu zjednodušující tabulku, která je o fázích našeho vývoje a prožívání v ásanách, se kterou se můžeme každý v různých fázích ztotožnit. Např. z tohoto důvodu si myslím, že je dobré členit lekce a dělat kurzy pro lidi, každý člověk potřebuje něco jiného. Neznamená to, že jedni něco dělají hůř či líp, ale mají svůj čas, své podmínky, a potřebují jiný přístup. Pro rozháranou mysl je třeba jiná praxe než pro soustředící se klidnou mysl.

Na mnoha lekcích zde i v Evropě jsem si tento rok ověřovala a zažívala, jak není nutné spěchat, a nervat se do těžších pozic. Čím víc se učím, tím jako bych zpomalovala, ale zato praktikuji častěji a pravidelněji, a možná proto je pak vidět nějaký výsledek.

Na ženské lekci Raya názorně a vtipně předváděl, jak často vypadá praxe mladých lidí, „hard pactice – tvrdá práce“ – člověk se klepe, má ztvrdlá záda, ztvrdlý přední trup, křeč v obličeji a oči se valí z důlků. S tímto přístupem je něco špatně. Je to jogový přístup ke zkoumání mysli? Ke zkoumání vnitřního prostoru?

Myslím, že většina lidí ze západu nebo mladých „sportovců“, kteří se dostanou k joze, prochází nutně touto fází, kdy chceme rychle umět, rychle stát na hlavě v prostoru, rychle umět super pozice. Tak se bezpečně pozná, že jsme začátečníci 🙂 Je to fáze rajasická – tedy pohybová, dynamická, a možná jedině tak se dá v prvních letech praxe na chvilku zažít ticho uvnitř. Fáze dynamiky, aktivity, živosti (rajas) odstraňuje z těla a mysli otupělost a lenost (tamas), aby teprve z rajasu mohl vyplynout klid a ticho (sattva).

Tri gunas, neboli 3 kvality mysli (tamas, rajas a sattva) máme všichni v sobě různě namíchané. Raya hovořil o tom, že potřebujeme více poetických jogínů, uměleckých jogínů, filosofických jogínů, a více krásy, estetiky, a vznešenosti, ne tvrdých makačů a dříčů.

Dobrou noc 🙂

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.