1/1/2016 První pozdrav :)

Indie Puna knihovna BKS Iyengara

Varování: pardon za chyby, nebude beta reader:)

Přistáváme do ranního mlžného oparu v Bombaji. Modré nebe, kopce romanticky vyčuhující z mlhy – nebo silné inverze. Zalije mě vlna emocí. Konečně Indie, o které jsem jako malá vždycky mluvila, že se tam jednou podívám.

nad Bombají
nad Bombají
v ulicích Puny v rikše
v ulicích Puny v rikše
knihovna pana Iyengara
knihovna pana Iyengara

Řidič z doporučovaných Roots and Wings náš čekal na letišti celou noc. V Istanbulu vánice, kterou asi nečekali, měli jsme let zpožděný asi jen o 5 hodin, z čehož 3 jsme čekali už v letadle, ale alespoň jsme ještě odletěli, ty po nás už ne. Vystupujeme společně do haly, voní to tam po vodě z fontány. Jedeme relativně rychle, jelikož je dopoledne 1.1. a je minimální provoz, takže do Puny dorážíme jen za 4 hodiny. Na benzínce dáváme hned první čerstvý kokos.

„My“ znamená kamarádka z Prahy a z Bratislavy. Naše mysl dosti zpomalená, otupělá, vnímáme napůl, neartikulujeme a je sranda. V bytě se setkávám s dalšími praktikujícími kamarády z Brna a řešíme s našim hostitelem Atulem dokumenty na cizineckou policii, nákup indických simkaret, výměnu peněz a jdeme ven. Jsem vyjukaná, unavená, ženské dny mi právě začínají a mám žaludek na vodě z mého indického poprvé a jen se snažím stíhat příliv informací. První jízda moto-riškou, řveme hysterických uvolňujícím smíchem z jízdy všemi směry pod heslem „kudy to jde“ a v protisměru. To je super, to bych se brzy naučila.

Nejprve vede cesta samozřejmě do institutu. Ofiko název je Ramamani Iyengar Memorial Yoga Institute, což je „srdce a duše“ Iyengar jogy. Založil ho B.K.S. Iyengar a je pojmenovaný po jeho ženě Ramamani, která ho trpělivě podporovala na jeho zpočátku nelehké cestě k učitelování a mistrovství v joze. U vchodu sedí usmívající se ochranka a my zapisujeme svůj příchod do sešitku. Dýchne na mě okamžitě klid a pocit posvátnosti, který je umocněn pomníkem(?) se dvěma bustami „Gurujiho“ a jeho ženy hned u vchodu. Mám moment zpřítomnění, nemůžu uvěřit, že jsem tu! U vchodu necháváme botky a vstupujeme dovnitř. Všude viší fotografie, obrazy, různá ocenění a pamětní desky či plakátky. Hale dominuje malovaný obraz Iyengara. Obrovské vitriny s jeho vzdělaneckými tituly, obchůdek s pomůckami, knihami, fotografiemi, a kancelář.

Registrujeme se s milým tajemníkem Panduem a dostáváme od něj týdenní rozvrh praxe. S Jankou z Blavy sestoupíme dolů po schodech do malé knihovny, kde je i stolek u kterého vždy mistr seděl a úřadoval. Na policích vidím knihy filosofické, anatomické, s védskými texty, knihy i překlady Upanishad, které bych nejraději hned na místě přečetla, i na západě vydané knihy o joze a všechny knihy gurujiho i nejrůznější publikace. Tak sem se 100% vrátím a trochu tu strávím čas 🙂 Zítra začínáme 9:30 vedenou lekcí a v 16 je vlastní praxe. Těším se a zároveň mám i obavy jak to všechno zvládnu, fyzicky i psychicky. Stále jsem ze všeho vykulená.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.